Koszalin - Mielno

Polské okresní město na středním Pomořansku Koszalin (něm.Köslin) má dnes přes 110 tisíc obyvatel a koszalinská tramvaj byla jedním z prvních úspěšných pokusů využití železniční trati pro dvousystémovou tramvaj, která je dnes populární zejména díky Karlsruhe v Německu. Našemu území bližší, a díky tomu nám známější trať Vídeň - Bratislava byla uvedena do provozu až o 3 roky později, v roce 1914 a jezdila takto do roku 1935. Ale od začátku.

V roce 1904 několik nadšenců z řad obyvatel Mielna a Koszalinu založilo společnost, která velmi rychle vystavěla železniční trať mezí Mścicemi a Mielnem. Protože Mścice byly (a jsou) železniční stanicí na trati Koszalin-Kołobrzeg, nový spoj začali používat všichni, kteří jeli k moři a na nedaleké sladkovodní jezero Jamno. Jako vozový park byly využívány tramvajové soupravy. V roce 1913 byla tato trať zahrnuta do koszalinského tramvajového provozu a linka byla prodloužena až do Unieście.

Když v nedalekém Słupsku (něm. Stolp), se kterým vždy Koszalin soutěžil, zahájili městskou tramvajovou dopravu, magistrát okresního města se rozhodl, že i v jejich městě je třeba co nejrychleji zavést tramvaje. Hlavním podnětem však byla průmyslová výstava, která se měla konat v roce 1911. Jak bylo rozhodnuto, tak bylo i uděláno, a 15. prosince 1911 do ulic Koszalinu vyjela první elektrická tramvaj na úseku hlavní nádraží - výstaviště (Zlatá Hora). Jako zajímavost je třeba říci, že na celé skoro 4 km dlouhé, jednokolejné trati s výhybnami (o normálním rozhodu 1435 mm) byla jen jediná zatáčka přímo u nádraží. Tramvaj jezdila v špice každých 10 minut, mimo špičku co 20 minut. Vozovna byla postavena u nádraží, v centru města.

V roce 1913 délka tramvajové sítě dosáhla svého maxima, a to 14,3 km, kdy byl dostavěn druhý městský úsek, a bylo realizováno napojení městských tramvají na přímořskou železnici přes Mielno do Unieścia. Provoz na celé trati byl zahájen 1. července 1913. Částečně po této trati jezdily i klasické nákladní vlaky na nádraží v Mielně. V tomto roce byla uvedena do provozu také 25 km dlouhá "síť vodních tramvají", která motorovými loděmi a parníky nabízela spojení Mielna s vesničkami kolem jezera Jamno.

V době prázdnin jezdily tramvajové soupravy do Mielna každých 20 minut, a Koszalin se tak vlastně stal přímořským městem. Průměrný počet cestujících se v počátcích provozu udržoval na 600 tisících ročně. Na začátku 1. světové války rapidně zesílil až na neuvěřitelných 3,320 mil. Stávalo se i to, že tramvajové soupravy jezdily na dohled jedna za druhou.

V období Velké světové krize (1922 - 1924) byl provoz celé sítě úplně přerušen. Po dvouleté přestávce byl provoz obnoven, nicméně v rekordním roce 1927 bylo dopraveno "jen" 1,98 milionů cestujících a s každým dalším rokem klesal až na 400 tisíc v roce 1936. To se stalo podnětem ke zrušení městských linek, k čemu došlo 1. února 1937. Místo tramvají byla zavedena autobusová doprava, která funguje dodnes (kromě přestávky v roce 1945-46), a měla by být snad ekonomičtější.

Přímořská tramvaj na lince vozovna - Mielno - Uniście vydržela další rok a půl. Dne 30. září 1938 vyjela k moři poslední tramvajová souprava. Důvodem zrušení této zajímavé trati bylo těžkým provozem zničené zařízení dráhy (koleje i trolejové vedení). Celý vozový park byl odprodán do jiných měst, mimo jiné i do polských Katowic. Do konce 2. světové války jezdila ještě nákladní tramvaj mezí Mścicemi a Uniściem, která vozila i poštu.

Po připojení území k Polsku v roce 1945 (Koszalin byl zničen ze 40 %) přímořskou tramvaj přejaly státní dráhy PKP, a byla zde provozována běžná železniční doprava. Ještě v 70 letech 20. století jezdily v období prázdnin rychlíky z Varšavy, Vroclavi a Poznaně až na nádraží v Mielně, poději již jen místní vlaky z Koszalinu.

Poslední vlak PKP dorazil do Mielna 1. října 1994. Později někdo ukradl měděné trolejové vedení a provoz byl úplně zastaven. Dnes dopravu do Mielna a Unieścia zajišťují autobusy PKS, které jezdí každou hodinu z autobusového nádraží. Jestli má někdo zájem jet z Koszalinu do Mielna osobním autem, musí v sezóně počítat s 2 hodinami jízdy. Tramvaje kdysi stejnou vzdálenost projely za 35 minut. Celková délka tratí byla 19,5 km, z toho 5,3 na městských linkách v Koszalině a 4,1 km po železniční trati.

V současné době se opět počítá se znovuotevřením této trati:

Hlavní projektant Ing. Adam Fularz říká: "Tento projekt realizujeme nejen jako takový, ale snažíme se převést moderní technologie na polské komunikační podmínky. Rychlá tramvaj bude jezdit částečně po železničních kolejích. Trať je zdevastována a je nutné jí celkově rekonstruovat. Protože budou použity tramvajové soupravy, projektuje se také výstavba tramvajové sítě v Koszalině. Předváleční konstruktéři předstihli epochu", říká Ing. Fularz, "teprve dnes technika dovoluje zavedení tramvajové dopravy na železnici. Byli naprosto geniální, když se jim podařilo adaptovat tramvajové vozy pro obtížný provoz na železničních výhybkách. Náklady na projekt dosahují částky přes 5 mil. zlotých a proto se hledá seriózní investor, který by měl prostředky na realizaci tohoto záměru. Výstavba tramvajové trati bude podstatně levnější než náklady na stavbu nové silnice do Mielna, protože stávající je už dnes úplně zacpána. Provozovatelem tramvají bude Městský dopravní podnik v Koszalině."