Osm kilometrů západně od krymské Jevpatorie na břehu Černého moře leží zaprášená ukrajinská vesnice Moločnoje. Na první pohled se nijak neliší od ostatních. Slepice se tu suverénně procházejí po ulicích, shnilé ploty u nízkých domků sotva stojí a bábušky se šátkem na hlavě právě vlečou na trakaři úrodu z blízkého políčka. Na celé vesnici by tedy nebylo nic zvláštního, pokud by se pár stovek metrů od ní netyčila obrovská parabolická anténa. Nachází se zde totiž sovětská obdoba vesmírného střediska Cape Canaveral na americké Floridě. Chybí pouze startovací rampy pro rakety, které stojí několik tisíc kilometrů odsud, v pusté kazašské stepi u Tjura-Tamu (nesprávně Bajkonur) - z důvodu utajení byl kosmodrom pojmenován podle města, které ve skutečnosti leží 300 km daleko. Nedostatek peněz a fakt, že středisko je dnes na území Ukrajiny, vedl ke značnému omezení provozu a jen s nostalgií zde vzpomínají na dobu, kdy se odsud řídila jízda Lunochodů po Měsíci a nebo lety sond k Venuši. Středisko bylo budováno od roku 1960 a po celou dobu své existence bylo jedním z nestřeženějších zařízení na území SSSR. Dnes je situace jiná, peníze hrají hlavní roli a tak jsou zde návštěvám brány otevřeny.

Většina obyvatel Moločna je však zaměstnána v Jevpatorii a nebo je živí malá domácí hospodářství. Dopravní spojení se světem tedy zajišťuje příměstská "maršrutková" linka. Její konečná v Jevpatorii je u hlavní městské tržnice, na požádání však zastaví na většině důležitých míst ve městě. Ve vlastním Moločnu linka nemá konečnou, ale velkou smyčkou prochází celou vsí. Zastávky jsou opět na důležitých místech či spíše nárožích. Protože drtivá většina cestujících jsou místní, nevadí když zastávka není nijak označena či stavebně upravena. Jako přístřešek před nepohodou slouží blízký keř. Provoz na lince je prakticky po celý den kromě polední přestávky v intervalu asi jedné hodiny. Jízdní řád je vyvěšen pouze v autobusu a ani to nemusí být jistotou. Jízdné vybírá pomocník řidiče, funkce to však bývá neoficiální - většinou jde o nějakého příbuzného či kamaráda, který přišel pokecat. Licence na provozování příměstské linky vydává jednotlivým dopravcům ministerstvo dopravy Ukrajiny. Na jedné lince může profitovat více firem. Používané miniautobusy jsou většinou místní značky LAZ, PAZ či licenční Daewoo. LAZy a PAZy často používají jako palivo metan z tlakových lahví umístěných na střeše či pod vozem.

Dopravní zajímavostí Moločna je tramvajová trať spojující vesnici, respektive místní penzion Beregovoj, s pláží. Penzion sloužil pro rekreaci soudruhů z místní oblastní samosprávy a těm se koncem osmdesátých let minulého století za přispění místního sovchozu podařilo prosadit pro své pohodlí stavbu trati na pláž. O výstavbě bylo rozhodnuto v roce 1988 a na jaře následujícího roku se pověření železničáři z korostyšivského stavebního oddělení (Korostyšiv u Žitomiru) pustili do díla. Kromě 1,5 km dlouhé trati o rozchodu 1000 mm bylo nutno postavit jednoduché depo a měnírnu. Železničáři se také postarali o dovoz tramvajových vozů Gotha z Žitomiru a Jevpatorie a tak bylo možno 18. srpna 1989 zahájit provoz. Postavená trať je kusá, jednokolejná a dlouhá pouhých 1540 metrů. Asi 100 metrů před koncem z trati odbočuje výhybka do malého depa poblíž vesnice. Depo s dvěmi stáními a budova měnírny stojí na soukromém oploceném dvorku. Stání se v depu používá pouze jedno, do druhého momentálně není ani kolejové napojení - dříve však zřejmě bylo. Sloupy trakčního vedení jsou mohutné betonové železničního typu stejně jako použité dřevěné pražce.

Hosté penzionu Beregovoj jsou nejpočetnější skupinou cestujících s právem na bezplatnou přepravu. Ostatní cestující by měli zaplatit za svezení obvyklou ukrajinskou taxu - 50 kopějek. To se však děje jen v případě, když do práce dorazí průvodčí. Řidiči jsou pro práci v Moločnu uvolňováni z Jevpatorie. V roce 2005 se střídali v Moločnu dva řidiči v třídenních turnusech (dříve ale jeden z řidičů jezdil na letní práci do Moločna až z Žitomiru). Tramvaje jezdí pouze v letní sezóně od cca poloviny května do září, provoz začíná ráno od 9 hodin a jezdí se do 19 h v půlhodinovém taktu s polední přestávkou.

Provoz zajišťuje jedna trvale spojená souprava motorových vozů Gotha. Jedná se o vůz původního inv.č.20 z roku 1960 typu T59E a o vůz inv.č.5 typu T57 zřejmě z roku 1957. Oba dva přišly do Moločna z Jevpatorie. Některé prameny hovoří o tom že "dvacítka" je původně vůz č. 414 z Nikolajeva, odkud bylo několik vozů Gotha po přerozchodování sítě v roce 1971 předáno do Jevpatorie. V Moločnu byl ještě jeden motorový vůz Gotha T2-62 č.36 (někde udáváno inv. číslo 33) a vlečný vůz typu B59E č.76. Oba pocházely z Žitomiru, vlečný vůz ještě před tím sloužil do roku 1969 v Dněpropetrovsku. Vrak motorového vozu byl určen pro vytěžení náhradních dílů, vlečný vůz v Moločnu snad sloužil pouze na počátku provozu. Dnes leží nepoužíván v areálu depa mimo koleje, po motorovém vozu č.36 není v areálu depa stop. Na větší opravy se tramvaje převážejí do dílen dopravního podniku v Jevpatorii.

Poznámka autora: Údaje o inventárních číslech vozů Gotha a jejich přesunech mezi jednotlivými ukrajinskými provozy jsou brány z německých materiálů, které se zdají být přes mnohé rozpory přesnější než ukrajinské.

Tramvajový provoz v Moločnu je nejmenší v rámci zemí bývalého Sovětského svazu a jeden z nejmenších na celém světě. Rozhodně je také mimořádně podivuhodný svým účelem, umístěním a krásnou krajinou přímořských slaných jezer, kolem kterých trať vede. Lze jedině doporučit případným návštěvníkům z řad čtenářů, ať si na návštěvu Moločna vyhradí podstatně více času, než by se dle velikosti tramvajové "sítě" zdálo. Vzhledem k nevalnému technickému stavu motorových vozů je otázkou, jak dlouho se zde tramvají plnou slečen v plavkách a dětí s nafukovacími kačáky ještě svezete...
Rozhodně tedy na Moločno při návštěvě Krymu nezapomeňte. Kde jinde pohádkově modrou tramvajkou dojedete na krásně čisté, poloprázdné pláže? A když vás dovádění v mořských vlnách omrzí, můžete se přesunout do zdejší plážové restaurace. Kromě "svině s kartóflí" zde mají i velmi pěknou obsluhu a opět výhled na tramvaj:-)))

Autor navštívil Moločno v srpnu 2003 a 2005. V roce 2005 tramvaje v Moločnu pořád jezdily, jízdenka stála 50 kopějek. Na trati jezdila opět souprava vozů č.5 a 20, u depa byl mimo koleje složen vlečný vůz č. 76. Vrak motorového vozu č.33 však v depu již zřejmě není, resp. nebyl nalezen. Vlastní trať se jeví jako technicky v pořádku, jsou však patrně problémy s izolačním stavem. Tramvaji značně konkurovala sezónní maršrutková linka, která na rozdíl od trati obsluhuje i vlastní poměrně rozlehlou vesnici. Maršrutkové jízdné stálo 75 kopějek. Hlavní maršrutková linka do Jevpatorie k tržišti stála 1,5 hřivny, spoje jezdily v intervalu cca jedné hodiny s polední pauzou. Na lince byly nasazeny minibusy LAZ.